Vyživovací povinnost mezi manžely, výživné rozvedeného manžela

     Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z manželů   tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti  stanoví tak, aby  hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.     Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí, které mají rovněž podle zákona o rodině povinnost zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže to rodiče potřebují a jestliže jsou děti schopny se samy živit.

     Při určení výživného přihlédne soud k  odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Přitom zároveň soud zkoumá, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.  Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.      

     Proti pohledávkám na výživné je započtení  vzájemných pohledávek přípustné jen  dohodou. 

     Změní-li se poměry  manželů, může dojít ke zrušení či změně ve výši výživného pouze na návrh. 

     Také rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.  Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.

     Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat  proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely, tedy tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou rozvedených manželů byla zásadně stejná.

     Výživné rozvedenému  manželovi lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.

     Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře nebo jestliže povinný manžel poskytne na základě písemné smlouvy jednorázovou částku.    

     Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.    

     Je důležité upozornit, že zákon o rodině stanoví vyživovací povinnost také mezi ostatními příbuznými, tedy mezi předky a potomky. Tato vyživovací povinnost přichází v  úvahu  tehdy, jestliže  to oprávněný nutně potřebuje a  nemůže ji vůči němu plnit ani manžel  ani jeho rodiče nebo děti.   K této situaci může dojít například u ovdovělé bezdětné  ženy jejíž rodiče již zemřeli. Tehdy přechází vyživovací povinnost na předky, přičemž příbuzní vzdálenější mají tuto povinnost, jen nemohou –li ji plnit příbuzní bližší.  

     Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni (např. sourozenci oprávněného), plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních. 

Mgr. Lucie Ripová