Přehled všech zákonných ustanoveních vztahující se k nedobrovolným hospitalizacím psychiatrických pacientů v České republice

(uspořádáno podle právní síly normy)    Zpracovala: Mgr. Lucie RIPOVÁ

Obsah: I. Lidská práva a základní svobody
II. Účastníci občansko právních vztahů
III. Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče
IV. Zdravotní péče
V. Ochranná opatření

I. Usnesení předsednictva ČNR č.2/ 1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky  

HLAVA DRUHÁ

LIDSKÁ  PRÁVA  A ZÁKLADNÍ SVOBODY

Oddíl první

Základní práva a svobody

Čl. 8

(1)  Osobní svoboda je zaručena.

(2 )  Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který

      stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát  

      smluvnímu závazku.

(6)  Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní

      zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin

     oznámeno soudu,  který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

 

II. Zákon č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších 

    předpisů

HLAVA DRUHÁ

ÚČASTNÍCI OBČANSKOPRÁVNÍCH  VZTAHÚ

Oddíl první

Fyzické osoby

§ 8

(1)   Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům ) vzniká v plném rozsahu zletilostí.

(2)   Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani  prohlášením manželství za neplatné.

§ 9

Nezletilý mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

§ 10

(1)   Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.

(2)   Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.

(3)   Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.

 

III. Zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád

ČÁST TŘETÍ

HLAVA PÁTÁ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ 

Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče.

§ 191a

(1)   Ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen „ústav“ ), ve kterém jsou umísťováni osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož  obvodu je ústav, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu ( dále jen „nemocný“ ).

(2)   Je-li osoba, která byla přijata do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem, omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, je ústav povinen učinit  oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení došlo.

§ 191b

(1)   O každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a, zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

(2)   Nemá-li ten, kdo byl ústavem převzat, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.

(3)   Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda ( § 191a odst. 1 a 2 ) došlo ze zákonných důvodů, vyslechne nemocného a ošetřujícího lékaře. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.

(4)   Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů ( § 191a odst. 1 ).

 § 191c

(1)   Usnesení podle § 191b odst. 4 se doručí umístěnému, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci (opatrovníku) a  ústavu.

(2)   Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat se může i ústav, bylo-li  vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody.

(3)   Ústav může umístěného propustit, i když soud vyslovil důvody, že k převzetí došlo v souladu  se zákonnými důvody.

§ 191d

(1)   Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a umístěný je omezen nebo vyloučen ze styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu. 

(2)   Ke zjištění zdravotního stavu umístěného soud ustanoví znalce. Úkolem znalce je vyjádření o  tom, zda další držení umístěného v ústavu při omezení nebo vyloučení styku s vnějším světem je či není nutné. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen.

(3)   Soud nařídí jednání, k němuž přizve umístěného ( pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je umístěný schopen vnímat průběh a význam jednání ) a jeho zástupce (opatrovníka). Při jednání vyslechne znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře, umístěného a provede popřípadě další vhodné důkazy.

(4)   V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Ustanovení

§ 191c odst. 2 a 3 platí tu obdobně.

§ 191e 

(1)   Účinnost rozsudku podle § 191d odst. 4 zanikne uplynutím doby jednoho roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena lhůta kratší. Má-li být držení v ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 tu platí obdobně.

(2)   Rozsudek podle odstavce 1 nebrání tomu, aby ústav propustil osobu drženou v ústavu před uplynutím doby uvedené v odstavci 1, ani tomu, aby opatrovnický soud učinil jiné opatření.

§ 191 f

(1)   Osoba držená v ústavu, je-li způsobilá k právním úkonům, její zástupce (opatrovník) a osoby jí blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení v ústavu není důvodné. Zamítne-li soud návrh na propuštění, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení v ústavu povoleno.

§ 191 g

Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení, s výjimkou případů uvedených v § 30 odst. 2 tohoto zákona.

§30

(1)    Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

(2)    Vyžaduje – li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž  je povinné zastoupení advokátem, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.    

IV. Zákon č. 20/ 1966 Sb.,  o péči o zdraví lidu

TŘETÍ ČÁST

ZDRAVOTNÍ PÉČE

§ 23

Poučení a souhlas nemocného

(1)   Lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.

(2)   Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného nebo lze-li tento souhlas  předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující  lékař o tom písemné prohlášení ( revers ).

(3)   Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou vzhledem k své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu.

(4)   Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče.

a)   jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení,

b)  jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo

c)   není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví.

§ 24

Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů uvedených v §23 odst. 4 je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí.

  

V.       Zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní zákon

HLAVA ŠESTÁ

OCHRANNÁ OPATŘENÍ

§ 71

Druhy ochranných opatření

(1)   Ochrannými  opatřeními jsou ochranné léčení, ochranná výchova a zabrání věci.

§ 72

Ochranné léčení

(1)   Soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 a 32 odst. 2, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

(2)   Soud tak může učinit též tehdy jestliže

a)      pachatel trestný čin páchal ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný

(3)   Ochranné léčení může soud uložit i vedle trestu anebo při  upuštění od potrestání.

(4)   V ostatních případech se léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud  nařídit i tento způsob léčby, popřípadě ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní  nebo naopak.      

(5)   Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.

V Praze dne 20.6. 2001